Můžeme milionkrát říkat, že mít děti je věcí soukromou a pokud se je rozhodneme je mít, pak je naší věcí jestliže je uživíme. Ona to ale není až tak docela pravda, protože kdo pak bude pracovat v továrnách, službách a bůh ví v čem, co ještě vymyslíme? Kdo bude živit obrovský zábavní či jiný typ průmyslu, prostě kdo bude spotřebitelem ve spotřební společnosti když nebudou vyrůstat nové generace? Úmyslně problém přitahuji za vlasy, protože děti by neměly být jen o budoucí spotřebě či výrobě.
A tak (možná z výše uvedených důvodů) přijímá celá řada zemí Evropské unie mnoho opatření, které podporují sladění pracovního a rodinného života. A to od státní podpory zařízení pro děti a mládež, přes daňové úlevy pro firmy, které podporují zřizování jeslí, mikrojeslí, školek, zkrácené úvazky nebo práci z domova - jednoduše a prostě řečeno: veřejné služby pro rodinu. Služby, které skutečně umožní svobodnou volbu ženám i mužům.
Je zajímavé, že většina zahraničních zkušeností jde obráceným směrem než Česká republika. Rakousko, Francie, Německo, Dánsko a další země spějí od tzv. individuální péče (kterou poskytují tzv. denní matky či au pair) k systému, který jsme velice dobře znaly, ale který se nám z ideologických důvodů ani sedmnáct let po sametové revoluci nehodí, a to jsou mikrojesle a jesle.
Jedním z protiargumentům jeslí je, že malé děti do tří let nemají vyrůstat v kolektivu, ale v jakési mikrobuňce, která se co nejvíce blíží k rodinné péči. To je sice asi pravda, ale při péči o malé děti by na prvním místě měla stát kvalita poskytované péče a kvalifikace personálu. A samozřejmě také prostředí ve kterém budou děti vyrůstat. Nejde přece jenom o nějakou sousedskou výpomoc na bázi důvěry, nýbrž o péči o malé děti, která musí být kvalitní a dostupná. A to jak místně, tak časově. Touto cestou jde zahraničí, tuto cestu doporučuje i Evropská komise.
A co my? Češi? Ne, nepůjdeme na pivo. Ministerstvo práce a sociálních věcí chce jít příkladem a vytvořilo tzv. balíček pro rodiny. Pravda, zatím z něho pouze vyčuhují některá opatření, která budí údiv překvapení, někdy i pobavení. A právě proto se o těchto opatřeních příliš nemluví.A pak vláda také vytvořila výbor pro slaďování pracovního a rodinného života, který působí pod Radou vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.
Výbor má symbolizovat jednu z priorit současné vlády v oblasti rovnosti příležitostí žen a mužů. Proto také v jeho čele stanula Lucie Talmanová - místopředsedkyně poslanecké sněmovny, matka jednoho z nejsledovanějších novorozenců, syna premiéra Topolánka. Asi není lepšího příkladu, jak sladit pracovní a rodinný život...
"Paní místopředsedkyně prý své povinnosti plní a vše se jí daří slaďovat. Na rozdíl od některých poslanců, kteří také mají tříměsíční děti," přispěchala na pomoc Lucii Talmanové další místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová. Tímto výrokem určitě myslela i pana premiéra Topolánka, který je také ostatně poslancem. A tak už je mi jasné, kam se vždy z jednání sněmovny ztratí. Pečuje přeci o malého Nicolase. A já mu z plného srdce přeji, aby mu se péče dařila. Lépe než správa této země, která mu byla svěřena voliči.